Opravdová Tradice je tato:
učitel nikdy neříká žákovi, co má dělat. Oba jsou pouze společníky na cestě a dělují si týž obtížný pocit "podivení" tváří v tvář vjemům, jež se neustále mění, obrazům, jež se otevírají, dvěřím, které se zavírají, řekám, které někdy jakoby bránily v cestě - ale ve skutečnosti je nemáme překračovat, nýbrž proplouvat jimi.
Rozdíl mezi učitelem a žákem je jediný:
ten první má o něco menší strach než ten druhý. Když si tedy spolu sednou ke stole nebo k ohni, aby si pohovořili, zkušenější nadhodí: "Proč to neuděláš?" Nikdy neřekne: "Jdi tudy a dojdeš tam, kam jsem došel já", neboť každá cesta je jediná a kadý osud osobní.
Opravdový učitel vzbudí u žáka odvahu rozkolísat vlastní svět, protože i on se obává věci, s nimiž se setkává, a ještě víc toho, co na něj čeká za píští zatáčkou..
... Uč toho, kdo se učit chce. Na důvodu nezáleží ...
Paulo Coelho, Čarodějka z Portobella